Follow the yellow arrow - aneb jak projít kus Španělska

„Kam se chystáš v létě?“

„Na Camino do Španělska, poutní cesta neboli přechod přes Španělsko.“

„Kdy jedeš? Na jak dlouho? A kolik to je km?“

A bylo během minuty rozhodnuto a plán na léto byl jasný. Až potom jsem začala pomalu zjišťovat do čeho to jdu.

A co to tedy je Camino de Santiago neboli Svatojakubská cesta? Je to několik historických poutních cest, které všechny končí ve městě Santiago de Compostela. Poutní cesty se stávají stále více oblíbenější a  vydávají se na ně lidé z celého světa.

Ale zpět k té naší výpravě. Vybraly jsme si cestu Camino del Norte, celkovou délku 830km jsme zkrátily a náš výchozí bod bylo městečko Llanes. 2 holky, 18 dní, 460km, nabalené batohy a hlavně obrovské natěšení a chuť.

Koupit letenky, nabalit batohy, naplánovat trasu, zjistit počasí, zkusit si zajít na hory s nabaleným batohem (ale nepřehánět to ať nás to ještě neodradí) a byly jsme připraveny vyrazit. Někdy je lepší jít do toho po hlavě, nohy budeme přece ještě potřebovat :D

První den, nad ránem jsme se přepravily busem do námi stanoveného výchozího města Llanes a ještě za tmy vyrazily. Cesta utíkala docela dobře, po rozednění  jsme se mohly začít kochat přírodou kolem pobřeží, která byla úchvatná a kilometrů jen přibývalo. Plán byl 27km, ale šlo se nám tak dobře, že jsme nakonec spaly na 33km. Na konci dne nám trochu zapršelo, a tak jsme aspoň hned první den oblékly nepromokavé bundy. Když jsme dorazily do albergue (ubytovny pro poutníky), čekalo tam jen pár lidí než se ubytovna otevře. Na večeři polévka ze sáčku a brzy spát ať máme spousty energie i na další den.

Každý další den probíhal téměř stejně. Budík kolem půl 5,  na snídani připravená směs ovesných vloček, sušeného ovoce a ořechů, sbalit spacák, nabalit batoh, nasadit čelovku a šlo se. Rozednívat se začalo po půl 7 a tak jsme opět mohly obdivovat okolní krajinu. Pauza na svačinu a když to šlo tak na kafe a pak rychle batoh na záda a zpět na nohy a pokračovat. Denně jsme chodily 16 až 36km. 16 km byl náš jediný odpočinkový den, který jsme strávily na pláži v nádherném městě Luarca. Oproti tomu nejdelší trasa byla 36km. Po prvních pěti dnech na bagetách na oběd jsme už bagety nechtěly ani vidět, naštěstí byly kuchyňky v albergue čím dál častější, tak jsme si mohly po příchodu uvařit oběd nebo večeři. Odpoledne jsme se už na lehko bez batohů šly projít po okolí albergue. Najednou jsme měly pocit, že snad můžeme létat jak nás netížily batohy.

Samozřejmě, muselo to přijít- krize. Puchýře, odřeniny, otlaky z batohu a myšlenky jestli to byl dobrý nápad. Ale poutníci, které potkáváte, vám dodají sílu, povzbudí vás. „Prvních 5 dnů je nejhorších, pak už si zvyknete, všechno se zlepší, zahojí a bude to dobré,“ jsme poslouchaly skoro od každého. Ačkoliv věřit jim se mi vůbec nechtělo a přišlo mi to nereálné, měli pravdu. Zlomilo se to.

Z krásné zelené krajiny a pobřeží Asturie jsme přes most Ponte dos Santos došly do Galicie. Čím více jsme se dostávaly do vnitrozemí, tím ubývalo zelené, vzduch byl dusnější a slunce více peklo.

Každý den jsme přičítaly ušlé kilometry.  První stovka za námi nám připadala až neuvěřitelná. Pak už jsme nepočítaly kilometry za námi, ale kilometry do cíle, které ubíhaly neskutečnou rychlostí až nám zůstala poslední stovka. Pohled na vzdálenost se nám během cesty úplně změnil. Když jsme poslední 3 dny měly naplánováno 20km, říkaly jsme si „to je pohodička, jen 20 denně.“

Po 18 dnech na nohou jsme uviděly ceduli 4km ke katedrále. To byl náš cíl, rázem už skoro na dohled. Zároveň s námi docházelo ke katedrále spousta dalších poutníku. Před katedrálou se zdravili, navzájem si gratulovali, fotili se a sdíleli nepopsatelné emoce.

Poutní cesta nebo přechod asi není pro každého, spíte v místnosti někdy i s dalšími 40 lidmi, každý den na cestě, každý den znovu balit a vybalovat batoh. Ale vy, co se rozhodnete do toho jít, podle mě určitě nebudete litovat. V mnoha ohledech to člověka obohatí a posilní, poznáte spoustu zajímavých i méně zajímavých lidi, uvidíte krásná místa a zažijete krásné i ne tolik krásné věci.